Jak jsem přišla k Judy, zakladatelce našeho chovu

Byl rok 2003 a já jsem již dlouho jsem přemýšlela, že si pořídím pejska pro radost. Manžel mě vybízel, že když už tak "originál" čili pejska s průkazem původu. 
Měli jsme v té době pomalý vytáčený intenet, ale i tak jsem našla krásné plemeno Boloňský psík a shodou okolností narazila na tehdejší poradkyni chovu paní Hildu Kuběnovou. Jako by tomu osud chtěl měla volnou fenečku. Jeli jsme se tedy do Zašové podívat, Judynka byla úžasné štěňátko, okamžitě si nás osvojila, stulila se dceři do náruče a byla naše. 
Její koupě jsem nikdy nelitovala, byla a je stále úžasná fenka... A co bylo dál? Po čase se ze mě stala chovatelka, což jsem si do té doby nedokázala ani představit. Název mojí chovatelské stanice vymyslel manžel, zprvu se mi až tak nelíbil, ale nyní je mojí součástí, nedovedu si představit, že by se jmenovala jinak. 
Od té doby uplynulo spoustu let, krásných i smutných, ale takový už chov pejsků je. Smečka se nám postupně, někdy trošku neplánovaně rozrostla na nynějších šest pejsků. Už si bez nich nedovedu představit svůj život, jsou to takové veselé sluníčka, které pomůžou když mi není zrovna veselo.