Boloňský psík pochází z Itálie, stejně jako např. neapolská doga nebo italský chrtík. Dříve byli nazýváni doprovodnými psy, což neznamená nic jiného, než že svého pána všude doprovázeli.

 Dodnes není zcela jasné, jak plemeno boloňského psíka vzniklo, ale je pravděpodobné, že křížením maltézského psíka a malého bílého pudla, po němž převzalo i hravou a učenlivou povahu.

 Již v 11. a 12. století byl boloňský psík díky svému půvabu vysoce ceněn. Obzvláště byl oblíben v období renesance, kdy tyto psíčky chovaly zejména dámy vyšších kruhů. Roku 1668 poslal kníže Cassino de Medici osm malých boloňských psíků do Belgie a pověřil plukovníka Alamanniho, aby jeho jménem psíky věnoval nejvyšším osobnostem v Bruselu. 

 V období renesance se boloňský psík těšil přízni panovníků, kteří toto plemeno často dostávali darem. Slávu boloňských psíků prohloubili jejich majitelé zvučných jmen, jako kupříkladu markýza Pompadour (1721-1764) nebo carevna Kateřina II. (1729-1796), jakož i rakouská císařovna Marie Terezie (1717-1780), která ho milovala natolik, že jej po smrti nechala preparovat. Dodnes je možné spatřit ho ve Vídeňském přírodovědném muzeu.

 Slavné obrazy Tiziana, Carpaccia, Goyi, Dürera a dalších významných umělců vyobrazují psy tomuto plemenu velmi podobné. Nesmíme však opomenout, že v té době bylo možno boloňského psíka zaměnit s příbuzným druhem bišon frise, neboť tehdejší odchylky nebyly patrné jako dnes. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že před lety vznikl rozpor mezi těmito dvěmi plemeny a mnozí odborníci podotýkají, že v minulosti docházelo k častým změnám. V rámci výstavy plemene bišon byl zapsán boloňský psík a naopak. Tehdy se společenská plemena chovala v omezeném rozsahu a byla méně známá.

 Dnes je vypracovaný standard pro každé plemeno a rozdíly jsou jasné. Prvopočátky oficiálního chovu pocházejí z roku 1882, kdy byl v Itálii zřízen registr, do kterého se začali zapisovat čistokrevní psi.

 Po válce se boloňský psík úplně vytratil. Zůstal v Itálii u jediného chovatele, Maria Persichi, kterému se připisuje zásluha za uchování plemene. Roku 1970 bylo zapsáno 26 chovných jedinců a jejich počet klesal až do roku 1979, kdy jich bylo zapsáno 7. Tehdy se manželé Bonnanovi rozhodli plemeno zachránit a rozšířit. Všichni chovní psi zapsaní v plemenné knize měli vážné vady, byli příliš malí a nízcí, a tak se snažili najít jedince bez PP ale odpovídajícího standardu. Po této úmorné práci se však objevily výsledky a roku 1984 se jejich fenka Lilly jako první stala šampionkou Itálie.